VYSLOVENÝ NÁZOR NENÍ TRESTNÝ.

Názory, myšlenky, postřehy, úvahy, příběhy, momentky, vtípky, … . No prostě to, co mi život přináší.

Prohlížet příspěvky se štítkem: historie

Vyšla z práva, celkem žádná novinka, že v Číně bylo objevena další továrna s otroky. Tentokrát šlo o cihelnu.
Klasický příběh: chudí číňan z vesnice přijede do města, kde mu je nabídnuta hned na nádraží práce za dobrých podmínek, tak ji vezme. Dostane „okovy“ a maká 18 hodin denně jen za stravu. Chce odejít, je mučen elektrickým proudem.
Otroctví je všude po celém světě. I v Čechách – holky v bordelech, šípovočka v továrnách.
Otázka: Co s tím dělat?
Nevím. Pokud si pamatuji, není období, lidská dekáda, kdyby otroctví neexistovalo. Takže vymítit ho v současné době za stávajících podmínek je asi pošetilí nápad, ale dá se zmírnit zmírnit.
Lidi, co odcházejí z ekonomických důvodů, že minimálně z 50 % jsou si na vině sami, že mají ekonomické problémy ve své zemi. Ať už je to tím, že nedaj do držky místnímu samovládci, pijavici a vyžírce, která žije z jejich práce. Nebo že jsou nemakačenkové a myslí si, že lítaj jinde pečený holuby do huby a že je jiní nasytí. Že jsou hloupí a nechaj se udělat otrokem. Že jim chybí hrdost. Že podporujeme státy, které otroctví skrytě anebo veřejně podporují.
To znamená nepouštět ekonomické uprchlíky natrvalo! Je třeba, aby se po nadechnutí vrátili a udělali si pořádek sami doma. Každý si musí udělat pořádek před svým prahem. Nikdo nikdy před ničím ještě neutekl!
Dále je třeba, abychom sami nevolili ty politický zmrdy, kteří lezou do prdele zemím, kde se otroctví praktikuje (Čína, Indie, USA, Francie, Španělsko, atd.. Když jsem se nad tím zamyslel, tak je to dobrá polovina současných států tohoto světa. Anebo jiná statistika a lepší – otroctví je ve všech světadílech kromě Antarktidy) a dovolí s nimi obchodovat, to jest prodávat zboží, které není prokazatelně vyrobeno otrockou prací. Otřes!
Ta fotka k reportáži o otroctví v Číně mě dostala.

Otázka: Kolik si koupíš čínských, a nejen čínských, věcí za výhodné ceny ty po shlédnutí této fotky?
Otázka: Proč si nezavoláš vedoucího prodejny a veřejně mu nevynadáš, že nemá český česnek, ale čínskou vypápněnou náhražku. Proč nemá české brambory, ale hovní jebky z tramtárie, proč není český cukr, ale nějaká sračka ze sračkova?

Tak vidíte lidičky, jsem tvrdej rasista a nacionalista, kterej nesnáší cizí bezprizorní zmrdy v České republice, ale zároveň je mi výše uvedených zmrdů a jebek líto.
Otázka: Trpím schýzou? Počůrával jsem se v osumnácti? Nevím, jen vím, že mi to není jedno.

Otroci v Číně v roce 2010

Po prvý jsem písničku od Karla Kryla slyšel někdy na začátku střední. Bylo to období, kdy jsem nosil dlouhý vlasy až pod lopatky, odrbaný džíny, kouřil Startky bez filtru, balil holky na kytaru, kdy jsem jezdil pravidelně na čundry nebo vanrdy, kdy jsem utíkal před policajty a jejich pendreky za to, že jsme kupovali a prodávali eLPíčky na zakázaných burzách, které se konaly na Letný, na Uhelňáku, v Krči. Byla to období, kdy jsem byl absolutně free. Ve všem. Alespoň dnes si to tak představuju, že to tak bylo. (Pravda by však byla taková, kdyby jsme šli do důsledku, že zas free jsem tak nebyl, ale to není teď vůbec podstatný).
V tý době jsem poprvé uslyšel Karla Kryla. Nejprve jsem HO nechápal. Nejprve jsem TO nechápal. První songy, který jsem od něj slyšel: Anděl, Bratříčku, zavírej vrátka, Píseň neznámého vojína. Pro mě klasika klasik. Možná tehdy i dnes profláknutá – komerčně i jinak, ale je to stále klasika. Dnes není den, kdybych si nepustil některou z jeho mraky písniček – básní. A stále v tomu objevuji nové. Syrové i milé, pravdivé i přitažené za vlasy. Ale hlavně mě to nenudí, má to koule. Taky jsem si všimnul, že hodně písničkářů si zněj hodně bralo. Nejvíc jsem tam našel Nohavicu, Možná že je to čistá náhoda, ale mnoho největších Nohavicových hitů má víc než velký základ v Krylovi. Možná se mi to zdá.
V každém případě jsem chtěl říct, že jsem rád, moc rád, že jsem oprášil písničky, které patřily do mého mládí a udělaly tak už podruhý pozitivní zářez do mého života.
A ještě jedna vzpomínka na „prvního Karla Kryla“. Kámoš mi ho v tý době nahrál na kazetu (dne by se řeklo vypálil či smahnul). V tý době byly kazety celkem drahý a šetřilo se s každou minutou, přesto vím, že jsem měl k jeho LP Bratříčku, zavírej vrátka takovou úctu, že kazetu strany A jsem již nedoplnil nikým. Na stranu B jsem si nahrál Nazarety a jejich první album Nazaret. Taky do dnes miluju.
Děkuji ti pane Bože, že mi dáváš to nejlepší, co tam máš.

Vsadím se, že by to Karlovi nevadlo, když sem občas dám jeho písničku, ale potěšilo. Tohle je hodně netradiční, protože tam nehraje Karel jak je zvykem sám na kytaru maximálně na foukačku, ale je doprovázen kapelou. Tak vzpomínejte se mnou – pamětníci.

Karel Kryl – album: Dopisy (1988) – píseň: Zkouška dospělosti

V nedělním oblečení
nastoupíš před komisi.
Studené vysvědčení
vezme, co bylo kdysi.

V portmonce umístěnka,
slavnostní učitelé
a lež – co první směnka
úvěru pro dospělé.

Opilí od radosti
si sami trochu lžeme,
že zkouškou dospělosti
opravdu dospějeme.

Tak tanči, lásko sladká,
protanči večer celý:
ten bál – je křižovatka,
dospělí nedospělí.

Na klopě vlají stužky,
z orchestru znějí bicí.
Dozrál čas pro častušky
a vstupu do milicí.

Dozrál čas dilematu:
„Být pro, anebo proti?“
Pak čekat na výplatu
jak jiní patrioti.

Opilí od radosti
si sami trochu lžeme,
že zkouškou dospělosti
opravdu dospějeme.

Tak tanči, lásko sladká,
protanči večer celý:
ten bál – je křižovatka,
dospělí nedospělí.

Dostaneš místo lásky
od těch, kdo všechno vědí,
trojhlavé neotázky,
čtyřhlavé odpovědi.

Šumivé víno pění
a dívky oblékly si
namísto dětských snění
dospělé kompromisy.

Tak tanči, lásko sladká,
protanči večer celý:
ten bál – je křižovatka,
dospělí – nedospělí.

Opilí od radosti
si všichni trochu lžeme,
že zkouškou dospělosti
opravdu dospějeme…
—–
A pokud nechcete hledat na netu, tak si píšničku poslechněte hned. Aplisti – klikněte na odkaz s „jabkem“, ať se vám otevře druhý okno a vy si můžete písničku poslechnout a zároveň se koukat na text.

Číst v ročenkách, v datech, informacích, které vydává Český statistický úřad (ČSÚ) je nejen velmi poučné, ale i zajímavé a inspirující.
Podívejme se na cikány očima tohoto statistického úřadu.
1. fakt: Podle jeho údajů z roku 2001 se k cikánský národnosti přihlásilo zhruba 12.000 cikánů, což představovalo 0,1 procenta všech obyvatel.
2. fakt: Ve srovnání s rokem 1991 je to prý až 3 krát méně.

Z toho se nabízejí 3 jednoduché otázky:
1. Kolik vyprodukuje 0,1 % Čechů HDP v poměru s 0,1 % cikánů.
2. Kolik investují zmrdí politici (euro i naši) do 0,1 % cikánů a kolik do 0,1 % čechů
3. Kam se podělo za deset let tj. od roku 1991 do roku 2001 24.000 cikánů? Vystříleli jsme je? Emigrovali? Nechápu. Z mého pohledu za tu dobu naopak přibylo cikánů. Protože přibylo trojnásobně problémů týkající se cikánů.

Pokud se nemýlím, dotazníky, které zasílal statistický úřad a které jsme měli vyplnit, aby jsem věděli jak na tom je tato republika, bylo na těch formulářích napsáno, že se mají tyto formuláře pravdivě vyplňovat.
„Tady je asi chyba!“

Co dál.
Použijme zákon tří kulek.
1. Nejprve střelit cikány do prdele a tím si je označkovat.
2. Střelit do prdele úředníky, kteří nerozeznají čecha od cikána a to ať už podle občanky, jména či „face to face“.
Snad si napříště úředník uvědomí, jak vypadá čistokrevný cikán a statistický úřad nám nebude lhát.
Otázka: Platíme statistický úřad z našich daní? Tak bychom měli požadovat přesné hodnoty a ne „statistické“ odchylky a hausnumera, kterými nás krmí židi otec a syn Fischerovi.