Dokumenty nás provázejí od narození (rodný list) až po smrt (úmrtní list). Po celý náš život jsou na nás přilepeny, přisáty. Při cestování, v práci, ve vztazích, jsou prostě všude. Je tedy nezbytné se zamyslet nad tím, kde vznikly, proč, zdali jsou smysluplné, do jaké míry nás omezují.

Dokumenty řídí náš život a proto se nenechme jimi „udusit“.

Pokládejme si otázky typu:
„Co mi to jako jedinci přineslo, přináší, přinese?“
„Kdo měl zájem na jejím vydání a schválení?“
„V čí prospěch a v čí neprospěch je daná věc.“
„Má smysl vydávat nařízení, která odporují zdravému selskému rozumu?“
„Jaký trest by měl následovat nad takovouto, jemně řečeno, kocourkovskou prací navrhovatelů, právníků a nakonec i těch, co to schvalují?“

Všichni tito lidé, kteří se podíleli na nesmyslu, – parazitičtí zmetci a jejich přisluhovači, žili a žijí z našich daní a nemají žádnou zodpovědnost. Ještě jsem nezažil, neslyšel o tom, že by zavřeli českého poslance, senátora, prezidenta a další zmrdy, za to, že vydali a zákon, novelu, ústavní bod, který vytváří chaos, obtíže, je proti selskému rozumu a lidem, kteří v této zemi žijí, poctivě pracují, zachovávají tradice a platí daně.